Část II. Průzkum

21. ledna 2016 v 13:47
Tiskl ucho na jednu stěnu a poté na druhou. Během minuty poslouchání zvuků za zdmi zklidnil tep, zpomalil dech a vypnul všechny myšlenky. Pozornost upíral pouze na svůj sluch. Nic neslyšel, doufal, že poslouchal dost pozorně a důkladně. Sebral pokrývku ze své postele a namotal ji na pravou ruku. Nenápadně otevřel dveře. Ještě jednou se pro uklidnění rozhlédl po chodbě s vystrčenou hlavou. Udělal první krok a v tu chvíli si uvědomil, že není cesty zpět, že neexistuje žádná cesta zpět. Přešlapoval tak potichu, že by uslyšel i ten nejmenší pohyb. Viděl už dost hororových filmů, aby nedopadl jako většina vedlejších postav. Jak moc se u nich častokrát horečně rozčiloval nad chováním filmových postav. Nenechá se sežrat kvůli vlastnímu hloupému chování, už ví, o co jde a bude předpokládat, jak se tyto zombie zachovají, když spatří čerstvé maso. Kdyby tak sehnal nějakou zbraň. Cítil se tak bezbranný, tak nahý. Proti útočníkovi mohl použít jen holé ruce. Ruce, do kterých by se zakousli. Rozhodl se jít směrem ke schodům. Tady bylo krve méně. Jen na pár místech byly ty samé otisky dlaní a pár linií krve. Už byl skoro u schodů, když se před ním odhalovala větší hala i s recepcí. Nevěděl proč jít právě k recepci, ale instinktivně ho upoutala. Nebýt dobou před polednem, neviděl by ani na krok. Všude bylo šero, ve dvou místech úplná tma, temno. Schody na něj působily jako časovaná bomba. Nakoukl jedním okem na schodiště. Viděl tu plechovku, zastavila se o zeď. Ale ještě neví, co zapříčinilo její pád z horního patra. Ať to bylo cokoliv, nacházelo se to v horním patře, musí být úplně potichu. Stál uprostřed osudné křižovatky, z kterékoli chodby, kromě té jeho, se na něj mohla vrhnout zkáza. Co by mohl dělat jiného, neměl na výběr. Musel pokoušet štěstí. Zrychlil krok a stále se snažil zachovat klid. Už byl skoro u pultu recepce, jen pár kroků. Zrychlil a opatrně zvažoval každý krok, aby se nepořezal o sklo nebo si jinak neporanil nohy. Rukama e chytil hladkého a krvavého pultu a ihned se vystrašený přikrčil. Zahlédl za ním ležet tělo v louži krve. Zahlédl jen ruku bezvládně položenou na zemi. "Je to tady, to je jeden z nich.", honilo se mu hlavou. Pozvolna vstával a postupně tělo odhaloval, protože neslyšel žádný zvuk. Bylo nehybné. Viděl ženskou ruku, konečky blonďatých vlasů, zbytek těla byl schován pod recepčním stolkem. Jack na hranici infarktu obešel pult, aby za něj mohl zajít. Už mohl vidět nohy, byly skrčené, potrhané průhledné punčocháče. Šel dál. Sehnutý chtěl vidět tvář. Pod stolem bylo špatně vidět, ale ne natolik, aby mělo tělo ženy obličej zcela zahalen tmou. Pomohl si odrazem svého zrcátka, aby jí lépe nahlédl do tváře. Oči sice zavřené, ale ústa otevřená. Trochu ho to uklidnilo, měla je čistá. V okolí úst, ani v nich, neměla žádnou krev, ale žádné kousnutí. To samé na nohou, ale na hrudi měla několik tmavých skvrn. Byly to asi tři střelné rány. Něco mu říkalo, že tuto ženu někdo postřelil a ona se v obraně schovala za stůl. Nedalo mu to a musel se ještě více přesvědčit. Cítil se nechutně, znovu se mu chtělo zvracet, hlavně nesměl omdlít. Čím více se tomu chtěl vyhnout, tím hůře se cítil. Na zemi našel tužku, vzal ji, ale poté si její využití rozmyslel. Zatahal za vlasy a tahal tak silně, aby s ní pohnul. Nic se nestalo. Chytil ruku a odtáhl ji ze skrýše do prostoru mezi recepcí a dveřmi za ní. Konečně ji mohl vidět celou a jasněji. Byla mladá, okolo pět a dvaceti let. Nehty měla čisté, tedy, měla na nich pouze krev, žádné kusy tkáně. Opravdu neměla žádné kousnutí, jen střelné rány. Jack přitlačil na oční víčko a odkryl část oka. Její oko nevypadalo jako od nějaké zombie. Přišla o život vykrvácením. Jack vykoukl do všech chodeb. Vzduch byl čistý a on se, krytý recepcí, konečně cítil bezpečněji. Dal se do hledání. Prohledal jí, aby našel vstupní kartu, klíče, nůžky, cokoliv, co by mu pomohlo. Našel svazek klíčů, jinak nic. Ještě se porozhlédl po zemi a stole a objevil stříbrné nůžky. Příliš neotálel a vyzkoušel jeden klíč za druhým, až zámek ve dveřích povolil. Nepočítal, kolik minut mu zabralo vyzkoušet tři klíče, ale dělal to s takovou opatrností, až se mu zdálo, že celé věky. Otevřel, nůžky uchopil jako zbraň a vplížil se dovnitř.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ami Ami | E-mail | Web | 1. února 2016 v 15:41 | Reagovat

Ooooo, to je fakt creepy. Je to tak napínavè... idem na ďalšiu časť! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama