Část V. Temnota

27. ledna 2016 v 0:01
"Co když je něco hned na vedlejších schodech? Nic o nich vlastně nevím. Taky můžou nehybně stát na stejném místě bez jakékoliv známky, že jsou vzhůru, a vrhnou se hned i po sebemenším zašustění nebo pohybu, kterého si všimnou…" Jack se neodvažoval ani ohlédnout za svá záda. Nutil ho k tomu pocit, jako by mu někdo dýchal na krk. Z ničeho nic se pohnul vpřed. "Kde je sakra ta sekera?" řekl si v mysli a stále myslel na ten mráz v zádech. Všimnul si, že se postupně vyjasňuje s jeho postupem výše. V horním patře bylo mnohem lépe vidět denní světlo. Ovšem Jack stále viděl jen bílé neposkvrněné zdi. Nahlédl za růžek na posledním schodě a oči se mu otevřely dokořán, když spatřil požární box. Byl tmavě červený a ve středu prosklený. Za obdélníkovým sklem se chlubila středně velká sekera. "Rychle k ní přiběhnu a vezmu si jí." Jack už vymýšlel plán, jak převezme kontrolu nad nemocnicí a nad svým vlastním strachem. Při svém prvním nápadu jen nedomyslel jednu zásadní, ač malou, překážku. "Co když se k ní dostanu jen rozbitím skla?" Nikde neviděl kličku. Mohl ji také přehlédnou. Mohla se nacházet ve stínu. Rozbití skla se mu zdálo příliš riskantní a také mu přišlo hloupé, že by člověk v tísni musel k jejímu dosažení rozbíjet sklo. Najednou to viděl. Otvor na klíč. Sáhl si do kapsy a celou rukou pevně uchopil klíče, aby se o sebe neotřely. Teď už jen musel vybrat ten správný klíč nebo alespoň ty, které mu budou nejpodobnější. "Ale co když mám jen jeden pokus? Pokud se na mě něco vrhne, tak budu moct vyzkoušet jen jeden klíč. Co když se mi tam nepodaří dát včas ani ten správný?" Jeho vlastní myšlenky byly proti němu. Kéž by je mohl vypnout, umlčet je. Přál si. Se svou myslí se hádal jako s živou bytostí. Po tom všem zapomněl na dech v jeho zádech. Jeho pocity a myšlenky se stále střídaly. Trápilo ho pokaždé něco jiného. Začalo ho to štvát a rozhodl se pokoušet štěstí. Jeho plán byl, že přiběhne ke skřínce a sekeru z ní vyrve. Uvolňoval klíče a vybíral podle sebe ten správný, přitom se nevyvaroval menším zacinkáním. Naslouchal. Ledový pot mu kapal z nosu a z brady. Venku nepanovalo zrovna nejchladnější počasí a jeho pocity udělaly své. Konečně ho měl, jen jeden klíč se mu zdál ten správný. Rychle se podíval za sebe, za roh do dalšího patra a jak zjistil, že tam nikdo není, hbitě přiskočil ke skřínce se sekerou. Verval do klíčové dírky klíč na zázračný první pokus a otočil jím. Nedbal na nadměrný hluk a třísknutí dvířek. Prostě jen pustil nůžky, uchopil sekeru oběma rukama a chtěl ji vytrhnout, ale to nešlo. Vytrvalá pojistka Jackem cukla. Zapřel se nohou o zeď a trhnul. Pojistka se přetrhla a sekera byla konečně volná. Jack ztratil jejím uvolněním rovnováhu a spadl na zem. Vystrašený k smrti hleděl temnotě do tváře. Na podlaze měl před sebou jen tmu. Vlasy by mu strachem zbělaly. Cítil, jak se něco blíží, jak se má za okamžik něco z této temnoty vyhrnout a skočit přímo na něj. Se zatnutými zuby pevně držel sekeru a škubáním jí náznaky máchal na nepřítele, aby ho zasáhl ještě ve skoku. První vteřinu útoku musel ovládnout on. Celý strnul, ležel na podlaze v mezi podlaží jako kámen s doširoka rozevřenýma očima bez tváře. Náhle se bleskově postavil na obě nohy, nakročil vpřed a máchl se vším vypětím před sebe. Nic. Divoce dýchal, svíral sekeru až mu rudly ruce i tvář a hleděl na obě strany v bojovém postoji. Sekera měla hladkou dřevěnou rukojeť, červenou hlavici a stříbrné ostří. Nepochyboval o její ostrosti. Byla nepoužitá. Čistotou se celá leskla. Rukojeť neměla rovnou, ale mírně prohnutou pro lepší uchopení a manipulaci. Jack byl paranoidní. Neozývala se žádná znamení smrti, ale on stále v pokrčení a v rozkročmo, čekal na první útok. Uběhla minuta a jeho svaly po celém těle začaly polevovat. Dech se také zklidnil. Také očima pohnul a poprvé za celou dobu mrknul. Konečně dřímal v rukou mocnou zbraň hromadného ničení, pomyslel si. "Co teď?" zašeptal takřka s nadšením. Se sekerou se cítil neporazitelný, klidně by proběhl celou nemocnici, ale naštěstí rychle vystřízlivěl. Takové jednání by ho jistě mohlo stát to nejcennější, co v tuto chvíli má, vlastní život. Odvážně se vydal po schodech nahoru se sekerou v obou rukách. Vcházel do osvětleného poschodí. Hlavu měl nastavenou zpříma na velká čistá okna dodávající život všem stěnám. Temnota už Jacka tolik nedusila. Jakoby právě vyšel z pekla, ale není to jen zdání? Jen kvůli pádu malé plechovky se stal otrokem vlastní mysli a filmového průmyslu. Vrátil se pro plechovku, může se mu hodit jako návnada. Na něj zapůsobila úspěšně. Na žádné ze stran se nic podezřelého nevyskytovalo, ale před sebou měl rozvalené celé popsané papíry. Pár jich bylo i na stole. Nejspíš o ně někdo zavadil a shodil je. Kráčel vpřed k papírové hromádce. Ani nestihl dojít k cíli a už se mu ulevilo. Viděl otevřené okno. Hned si domyslel rozházené papíry a pád prázdné plechovky ze schodů. Musela to být práce průvanu. Ve zmatku a strachu někdo upustil plechovku, nebo ji shodil ze stolu a průvan rozházel papíry. Při otevírání prvních dveří se schoval za ně a až pak se postavil před otevřenou kancelář. Když se mu poštěstilo ve spodní kanceláři, proč by to mělo být jinak i v téhle. Kancelář byla prázdná a štěstí mohl vidět pouze v její neobsazenosti. Jack si připomněl, co je jeho úkolem. Jeho současný cíl je lékárna a boxy s první pomocí. Zima ho rozhodně nezlomí, v bundě se potil. Vrátil se a vkročil do dalších dveří, dalších a po nich do dalších. Neotálel v prozkoumání všech místností v jedné ze dvou chodeb. Nezapomínal si ani krýt záda. I když ho denní světlo částečně upoutalo od strachu, stále se ohlížel zpět. Všude byly jen kytky z návštěv, prázdné bonboniéry, obaly a drobky od sušenek nebo brýle. Vše z toho mu bylo k ničemu, ale posléze něco přeci jen ukořistil. Stříbrné masivní hodinky v perfektním stavu, poloprázdnou zubní pastu a bezdrátové kapesní rádio s bateriemi uvnitř. Rádio ještě nevyzkoušel, ale žil s představou, že baterie vybité nemá. Postavil se bokem k chodbě, kterou již prohledal celou a prázdnou plechovku odhodil do druhé chodby. Napřáhl se tak moc, že plechovka přeletěla půlku cesty, než dopadla na zem a s nepříjemnými zvuky se třela o čistou lesklou podlahu. Jack pevně uchopil sekeru oběma rukama a nastavil se do připravené polohy. Bude připravený na vše, co se pohne. Nezapomněl si dávat pozor ani na schodiště po pravé straně. Uběhla celá minuta, nebylo nač čekat déle. Nic se nestalo. Nejspíš je tu opravdu sám. Čím dál více tomu začal věřit. Vše tomu nasvědčovalo. Všichni byli tam venku, zde se potom už nic neodehrávalo. Kupodivu pociťoval určité zklamání. Možná by bylo lepší, kdyby už jednu z těch nestvůr dostal.Jack přemýšlel co dělat dál. Dříve nebo později ven bude muset vyjít. Raději tak učiní dříve. Myšlenka na strávení noci v nemocnici, úplně sám, s pocitem, že tu s ním není nikdo živý, ho děsila. Nikdy se tmy nebál, ale tohle by na něj bylo moc. Mnohem raději obsadí nějaký malý dům nebo byt, než aby zůstával v popředí s několika patry a spoustu odemčenými pokoji a zákoutími. Porozhlédl se kolem a chystal se opět sestoupit, až do nejnižšího patra, do přízemí. Nevěděl proč, ale právě z přízemí, se mu naháněl největší mráz po zádech. Dostal husí kůži a rukou se mu objevil nepříjemný studený pot, ačkoliv slunce svítilo se stálou intenzitou. S hrdinou tváří se otočil ke schodišti a vykročil vpřed. Ani nedošel k zábradlí a hrdinný výraz mu opadl. Jeho zrak upoutaly dvojité šedé dveře hned vedle schodů. Jack nemohl uvěřit tomu, že je tolikrát přehlédl. Byly to dveře výtahu. Stanul před ním a natahoval se pro tlačítko jeho přivolání. Opět znervózněl, srdce zazmatkovalo a adrenalin vyplňoval celé jeho tělo. Ruce se začaly třást. Stiskl ono tlačítko a výtah se rozjel. Lekl se. Překvapením uskočil od výtahu a do vteřiny byl připraven na boj. Skoro by sekal do prázdného vzduchu. Slyšel, jak se k němu kabina výtahu blíží a on to nemůže zastavit. "Já jsem magor! Jsem takový hlupák! Proč jsem to musel mačkat!" nadával si a chaoticky se rozhlížel, kam se schovat. Ozval se zvonek. Výtah byl tu, dveře se již otevíraly. Jack rychle seběhl na vrchní schody, aby se ukryl za zeď a přitom měl možnost sledovat, co se stane. Dveře byly otevřené.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ami Ami | E-mail | Web | 2. února 2016 v 7:55 | Reagovat

A čo? Boli prázdne? Alebo tam niečo/niekto bolo/bol? XD
Ja chcem ďalšiu časť! :'3

2 zombiewalker zombiewalker | Web | 2. února 2016 v 8:20 | Reagovat

[1]: Doporučuji číst jen k večeru nebo v noci

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama